Popis: Louis, enfant roi: Režie Roger Planchon. Hrají: Carmen Maura, Maxime Mansion, Paolo Graziosi, Jocelyn Quivrin. Název tohoto významného francouzského kostýmního dramatu znamená „Louis, dětský král“, a skutečně je to fascinující freska o formativních letech mladého krále Ludvíka XIV., než se stal králem Slunce ve Versailles. Bylo to temné a násilné období, kdy Louvre (to znamená „hrad loví vlky“, lov byl hlavní aristokratickou zábavou), tehdy ještě poněkud ponurý královský palác, byl bitevním polem palácových intrik, zatímco regentství držela královna- matka Anna Rakouská, ale skutečnou hlavou královské vlády byl stárnoucí kardinál Giulio Mazirini („Mazarin“), méně známý italský nástupce Richelieu, který také uvedl ke dvoru a království řadu svých krajanů, z nichž Ludvík se naučil vášni pro italskou kulturu, zejména hudbu, která vzkvétala pod vedením Lullyho (ale ten pozdější příběh je jiný film, "Le Roi danse"). Propracovaný scénář načrtává příběh francouzské mocenské politiky, příliš složitý a úskočný na to, aby se dal nějak podrobně shrnout, ale především z pohledu nezralého krále v mateřském poručnictví, který pravděpodobně nepochopil polovinu vážných problémů zaměřených na spory mezi oficiální katolická církev a ti, kteří si nárokují svobodu vyznání, zejména pro hugenoty, ale ve skutečnosti jsou vedeni především osobními a rodinnými ambicemi a sevřením šlechty království na úkor královské moci a vrcholí plnou vzpourou, známou jako Fronda, která nutí královskou rodinu uprchnout, aby si zachránila život, což byla zkušenost, která možná rozhodla, že Ludvík zasvětil svou vládu tomu, aby zabránil opakování tím, že nastolil absolutismus, jako to udělal on. Nějaké vyprávění dělá Louisův mladší bratr Philip, vévoda z Anjou, který se zdá chytřejší, ale jako náhradní dědic je odsouzen k životu ve zlaté kleci, zastíněn Louisem, zatímco jakákoli „neúcta“ k jeho korunovanému sourozenci je trestána na místě. řemenové řasy, které mu na holou záda poskytl sluha.